Lady BB

Narozena v roce 1986 ve znamení Ryb, v Liberci, mezi mlhou hor a tichem sněhu.
Vychována severem, formovaná bolestí, nalomená i posílená tím, co přišlo.

Malující duší, píšící prsty, hledající sebe samu mezi řádky, tahy štětce a tichými obrazovkami herních světů.
Lehce střelená. Citlivá i ostrá. Rozbitá a zároveň celá.

Stojím si za tím, že stagnace je jen jiný výraz pro pomalé umírání.

Nevěřím na bezchybnost.
Věřím na jizvy, co mají jméno a ticho, které někdy křičí víc než slova.
Věřím na vnitřní přeměny, které nikdo nevidí, ale mění úplně všechno.
Na věci, co dávají smysl jen mně. A to stačí.

Tvořím, když už slova nestačí.
Maluju to, co se do mě nevejde. Píšu, když mě realita začne dusit.
Ticho rozbíjím barvou, bolest vkládám mezi písmena.
Ne proto, abych byla pochopená. Ale abych přežila.

Herní světy byly mým útočištěm dávno před tím, než jsem chápala proč.
Tam, kde šlo tvořit, hledat, zachraňovat nebo jen být — beze strachu, bez výčitek.
Postavy mě chápaly víc než lidé. Levely dávaly větší smysl než vztahy.
Ve světě plném chaosu jsem si stavěla vlastní řád… klávesou po klávese, tichým únikem s otevřenýma očima.

Lidem jsem věřila příliš rychle a příliš hluboko.
A většinou mě to stálo kus sebe.
Dnes už nečekám, že mě někdo zachrání. Ani že mě úplně pochopí.
Ale pokud se někdo zastaví, tiše si sedne vedle mě a nezalekne se ticha… pak možná zůstane.

Milovat pro mě znamená dát sebe celou.
Bez podmínek, bez záruk, naplno.
Láska mě někdy zraňuje, ale zároveň drží při životě.
Věřím v pouta, která nezmizí. I když druhý odejde.

Naděje pro mě není slovo.
Je to tichý pohyb pod žebry, co mě nutí zvednout se i ve chvílích, kdy bych raději zůstala ležet.
Je v každém tahu štětce, v každém napsaném slově, ve všem, co ještě nevzdávám.
Možná bloudím, ale jdu. A dokud jdu, žiju.